Je jenom otázkou času, kdy se začnou zejména do nějakého toho venkovního bazénu dostávat nepříjemné nečistoty z okolí, je zákonité, že se v bazénové vodě budou chtít množit řasy a všelijaké jiné mikroorganismy. A je logické, že když se tak stane, nebude voda nakonec ničím vábným.
A proto je třeba proti podobnému znečištění kdečím bojovat. Proti mechanickým nečistotám větších rozměrů se používá třeba bazénový vysavač, síťka na lovení toho, co plave na hladině, a filtrace, a do ofenzivy proti mikroskopickým škůdcům se nasazují všemožné chemické přípravky, jež ony potvůrky hubí nebo alespoň brání jejich množení.
Někdy se do vody v takovéto nádrži přidává cosi s obsahem chlóru, jindy dejme tomu něco s aktivním kyslíkem, případně mnohé další výdobytky vědy. Právě toto by mělo zapříčinit, že se voda udrží v dokonalém stavu.
Ovšem nejednou ani toto nemusí zabrat. A to proto, že chemie sice odvádí dobrou práci, ale i ona si něco žádá. I ty nejlepší preparáty fungují podle toho, v jakém prostředí jsou jak užívány.
A proto je nezbytné třeba i měření pH v bazénu. Tedy je nezbytné vědět, jakou má tamní voda kyselost.
I na kyselosti vody totiž záleží, zda a jak budou účinkovat všechny přípravky, jež se do ní z důvodu snahy o dosažení její dokonalosti přidávají. A bylo by smutné, kdyby člověk sázel třeba i na to nejlepší a přesto se mu voda kazila, a to jenom a pouze proto, že by se nedařilo využít potenciálu, jenž taková chemie má.
Ovšem pH se není třeba obávat. Protože stejně jako v případě jiných chemikálií i zde existují testery, jež změří hodnotu pH a poskytnou tak člověku informaci o tom, jak si počínat. Zda přidat to či ono, aby bylo dosaženo ideálního stavu.
Tedy vody, v níž je radost se vykoupat.